HR4FUTURE LoveCoWork, z.s.Na Rybníčku 521/56, 746 01 Opava, 07.02.2018 RESOURCE DAY 07.02. 2018 více…

Má vzdělávání ve firmách šanci?

Zpět

Všechno kolem nás se mění.  Převažují změny velmi rychlé a dynamické, které jsou vedeny vidinou lepšího výsledku.  Změna střídá změnu, než stačíme "zažít" jednu, je tu nová.  Vzdělávání ve firmách je s tímto dynamickým světem konfrontováno dnes a denně. Jaké vzdělávání má v tomto světě šanci?  A má ji vůbec?

Vždyť dnešní doba je charakteristická obrovskou hojností informací doprovázená jejich bezmeznou dostupností - internet, knihy, to množství kurzů, školení, seminářů zaměřených na stovky různých témat a oblastí, kterými za posledních deset až patnáct let, mnohdy za vydatné pomoci dotačních prostředků, prošel téměř každý, se ani nedá spočítat. Mohlo by to vést k závěru, že když už vzdělávat, tak snad jedině nováčky (a možná ani ty ne, vybírejme přece takové, které to naučila škola).

Změny, časová nouze, tlak produkce, vzdělávací "exploze" - to a mnoho dalších faktorů je zdrojem negativních postojů, které až překvapivě často převládají ve firmách při diskusi nad tématem vzdělávání: Nepřináší to výsledky. Není na to čas. Na to nejsou peníze. Jsme přeškoleni. Lidi to už nebaví, jsou nespokojení. Tím už jsme prošli, to známe.  V lepších případech zaznívají požadavky typu: Něco nového. Něco, co zaujme. Chci tohle… O tom jsem slyšel.  Chci rychlokurz  (prezentační dovednosti za 60 minut). Možná nějakou komunikaci, to se hodí vždycky.

Mnozí HR manažeři, kteří jsou vystaveni podobné situaci, pak vlastně hledají pomyslný "Svatý grál". Bohužel se jedná o nekonečnou cestu, na které se pokouší skládat jeho podobu z malých střípků.

Vedl jsem kurz pro pedagogy základních škol v rámci našeho projektu Game4Business, jehož cílem je pilotně ověřit možnost rozvíjet podnikavost žáků sedmých a osmých tříd prostřednictvím fiktivních firem. V určité fázi jsme řešili téma zpětné vazby a jejího efektu na motivaci a podnícení zájmu o vzdělávání. Ředitel jedné ze škol začal spontánně popisovat způsob hodnotících pohovorů, které vede každý třídní učitel se svými žáky. Každý žák si týdně zaznamenává do žákovské knížky, co se mu povedlo, co považuje za svůj úspěch, a naopak, v čem by se chtěl rozvíjet, zlepšit a proč, co jej zajímá atd. A že nad těmito poznámkami se pak s třídním učitelem jednou měsíčně scházejí, že pohovor začíná sebehodnocením žáka atd.  Ostatní účastníci kurzu doslova viseli zmiňovanému řediteli na rtech a hltali každé jeho slovo. Zejména tehdy, když mluvil o tom, jak se to projevilo na motivaci žáků, atmosféře v hodinách, vztazích žáků k pedagogům atd.  V jejich očích jsem viděl zvláštní záblesk. Zase jeden střípek.

Jak hodnotící pohovory pozitivně podporují přístup ke vzdělávání ve Vaší společnosti? Provádíte za tímto účelem nějaké změny? Přinášejí zlepšení? Jak to měříte?

 

Miroslav Konvičný